Rozhovor s Kristen S.
10. 10. 2009
Na oslavu 40. výročí časopisu INTERVIEW jsme s režisérem, spisovatelem a fotografem Dennisem Hoppere sepsali tento příběh. Miláček nám vyhověl. Mluvil se Stewart, která teď natáčí Eclipse ve Vancouveru .
Než začneme, mám šestiletou dceru, která se málem zbláznila když se dozvěděla, že Vás mám na telefonu. Je na druhé straně, mohla by si ji pozdravit?
Stewart: Jo, jistě.
Jmenuje se Galen.
Stewart: Ahoj! Jak se máš?
Galen: Dobře.
Stewart: Opravdu mě moc těší, Galen. (pauza) Ahoj?
Galen: Ahoj!
Je hodně rozrušená.
Stewart: Wow, já jsem taky nervózní!
Jste z ní nervózní? Stewart: Jo. Mám z dětí trošku strach. Nevěděla jsem, co říct.
Dobře, ale děkuju Vám moc. Jak se máš? Stewart: Mám se dobře. Nejsem moc dobrá v rozhovorech, ale tohle bude úlet. Co s tím chcete udělat? Nemáte představu jak je to pro mě super.
No, jsi opravdu moc dobrá herečka a moje dcera je tvoje největší fanynka, tak jsem si myslel, co to sakra je? (smích) obvykle to nedělám, ale musím se hned zeptat jak moc na tebe působí Twilight? Nemusíte být mírná.
Stewart: Je smutné, že se cítím tak znuděná, protože Twilight je doslova v každém rozhovoru v posledních dnech at už potkám někoho nového nebo někoho koho jsme dlouho neviděla. První věci kterou jim chci říct je: "Je to šílený! Ale jako člověk s tím nemůžu nic dělat!" Ale pak si sama pro sebe řeknu ´Sakra, drž hubu.´
Podáváte opravdu báječné vystupování. Vzhledem k tomu, že když jste natáčela Twilight, nevěděla jste, že bude pokračování. Bylo pro Vás těžké se dostat zpět do postavy?
Stewart: Já jsem se vlastně vždycky zajímala trochu víc a dlouhodobě, a ne třeba jako herec v televizním seriálu. Ale série Twilight je super protože víš, že už byli všechny knihy napsané. A mám mezi nimi přestávky. Je to trochu depresivní, že ztratím postavu v okamžiku, kdy ji poznávám. Obvykle je to na konci filmu, jako kdyby jste zrovna poznali tu vaši postavu a pak je to nakonec hotovo. Takhle to bylo u Twilight a pak se to stalo znovu u New Moon. Pokaždé, když se moje postava Bella stala jiným člověkem, poznala jsem ji a vzala ji na další úroveň.
Byla jsi schopná to udělat? Nebo se cítíš pod větším tlakem na natáčení dalších dílů?
Stewart: Nemám pocit, že bych byla pod nějakým tlakem víc než obvykle. Je to pro mě typické. Obvykle to co Vás pohání a zodpovídá za vás jsou lidi, se kterými pracujete. Ale v podstatě teď nezodpovídám za to, ale i za knihu, která spojuje svět. Je to šílený koncept. Jsou určité věci ve Twilight. Stejně tak jako jsem hrdá na tento film a mám ho ráda, mám pocit, jako kdybych si toho vzala příliš moc. Mám pocit, že právě teď vím, jaká Bella je. Ale většina scénáristů tvrdí, že ví jaká Bella je, protože je to psáno v první osobě. Všechny ty dívky co tvrdí že mají ten pocit, že ví jaká je to postava. Je to jako: "Jak mám sakra vědět, jací jsou ostatní? Je to nemožný!" Ale rozhodla jsem se, že pokud budu celou dobu upřímná, není se za co stydět.
Twilight knihy jsou trochu temné.
Stewart: Ale filmy nejsou zase tak temné, všichni jsme rádi, že jsou filmy. Ale je hezké se na to dívat a vidět jak dvě osoby hledají útěchu v tom absolutním chaosu. Myslím, že je to spíš k otázce o motivaci mezi dvěma lidma z nichž se každý věnuje něčemu jinému. Stojím za vším, co dělají. Musela jsem si to všechno v hlavě odůvodnit, jinak bych to nemohla hrát. Nejpodivnější je na tom ta dominance a masochismus. Chci tím říct, že si musíte uvědomit, že to knihu čtou jedenáctileté holky a nemusí si scény představovat jako milostné předehry. Ale pak je tu ještě část, která to vidí jako milostnou předehru. Ale je to dost temný, prudká předehra. (smích). Je to zábava hrát na dvě strany. Chci říct, že nevím jaké to je mít za přítele upíra, protože to není něco, co někdo někdy pozná. Ale je to legrační, myslím tím to, že některým divákům je 10 let a až se na to podívají za pár let, uvědomí si, že je to jinak myšleno a že to tak dříve neviděli.
No, dostaneš hodně pozornosti.
Stewart: Jo, je to divný. Je to představa o tom kdo jsem, je to směřováno na mě. Chci mít jistotu, že cokoliv co vyjde z mích úst, jsem řekla přesně to co si myslím. Ve skutečnosti, všechno co řeknu, bude kritizováno a hodnoceno. A vždycky je to špatně. Jsme trošku in-my-head typ člověka. Přála bych si víc chodit na procházky...
Vadí vám, když se vidíte v novinách?
Stewart: Neexistuje nic, co s tím můžete dělat, nechci s nikým mluvit o svém osobním životě a možná to taky tak zanechám.Ale je opravdu důležité nechat si pro sebe to co chcete a udržet to v sobě. Řekla bych, že lidi chtějí vědět, co jsme dělala večer a proto nechodím vůbec ven. Záleží na náladě. Řeknu si "A víš co? Kašlu na to! Budu si dělat co chci." Potom na druhý den asi ale řeknete: "Všichni si myslí, že jsem šla ven jen proto, abych na sebe upoutala pozornost." Ale myslím, že jsem jako normální člověk.
Díval jsem se na všechny filmy ve kterých jste hrála a pracovala jste s několika mimořádně talentovanými lidmi: Patricia Clarkson - bože ona je tak skvělá herečka, a Jodie Foster. Opravdu báječní lidé. A všechny vaše výkony jsou tak odlišné. Začala jste v devíti letech. Nebylo to, jako kdyby jste byla nucena od rodičů?
Stewart: Ne, to vůbec ne.
Vzhledem k tomu že Dean Stockwell je jeden z mých nejlepších přátel, a má opravdu hrůzostrašné příběhy o herectví, když jste byla ještě dítě. Ale přála jste si to dělat ne?
Stewart: Je zvláštní, co čekali, že jim na to řekne malé dítě. Nejsem si jistá, jestli to byl ten přirozený sklon pro mě, ale bylo to něco, do čeho jsme se dostala. Pokud chci být upřímná, ze začátku to pro mě byla legrace. To bylo první, co mi šlo. Moji rodiče byli ta posádka. Oba dva byli bezradní, když jsme s nimi o tom chtěla mluvit. A podporovali všechno co jsme já a moji bratři chtěli dělat. Zdálo se mi to jako legrační, protože jsem vyrůstala na natáčení. A pak jsem vyrostla a začalo to na mě působit jinak. Myslím, že mi bylo 13.
S kým jste studovala? Nebo jste se učila nějak jinak?
Stewart: Ne, šla jsem od toho.
Můžete se tam hodně naučit. Je to to nejlepší místo k učení. Dneska v noci jsem zase viděl Panic Room.
Stewart: Opravdu? Neviděla jsem ho už tak dlouho. Je to druhý film, který jsem dělala. Díky bohu, že v tomhle filmu se mnou byla Jodie Foster,protože jsem na to na natáčení musela pořád myslet. Byla jsem tam sama a doslova jsem na ní visela. Muselo jí to moje sledování štvát. Bylo to jako sledovat domácí video.
Ale byla jste v tom moc dobrá. Líbilo se Vám chodit do školy, když jste pracovala jako dítě?
Stewart: Chodila jsem do veřejné školy mezi Juniory. Vím že jsem na to byla trochu stará, ale právě jsem dokončila střední školu s vyznamenáním. Druhý den jsem hned natáčela maturitní scény pro Eclipse. Všem jsme řekla: "Aby jste věděli, zrovna jsem opravdu dokončila školu a tohle je ten jediný obřad který mám." Vzala jsem si falešné obrázky a poprosila, aby se se mnou ostatní herci vyfotili a potřásli si se mnou rukou, když jsem na sobě měla to oblečení a čepici.
Než začneme, mám šestiletou dceru, která se málem zbláznila když se dozvěděla, že Vás mám na telefonu. Je na druhé straně, mohla by si ji pozdravit?
Stewart: Jo, jistě.
Jmenuje se Galen.
Stewart: Ahoj! Jak se máš?
Galen: Dobře.
Stewart: Opravdu mě moc těší, Galen. (pauza) Ahoj?
Galen: Ahoj!
Je hodně rozrušená.
Stewart: Wow, já jsem taky nervózní!
Jste z ní nervózní? Stewart: Jo. Mám z dětí trošku strach. Nevěděla jsem, co říct.
Dobře, ale děkuju Vám moc. Jak se máš? Stewart: Mám se dobře. Nejsem moc dobrá v rozhovorech, ale tohle bude úlet. Co s tím chcete udělat? Nemáte představu jak je to pro mě super.
No, jsi opravdu moc dobrá herečka a moje dcera je tvoje největší fanynka, tak jsem si myslel, co to sakra je? (smích) obvykle to nedělám, ale musím se hned zeptat jak moc na tebe působí Twilight? Nemusíte být mírná.
Stewart: Je smutné, že se cítím tak znuděná, protože Twilight je doslova v každém rozhovoru v posledních dnech at už potkám někoho nového nebo někoho koho jsme dlouho neviděla. První věci kterou jim chci říct je: "Je to šílený! Ale jako člověk s tím nemůžu nic dělat!" Ale pak si sama pro sebe řeknu ´Sakra, drž hubu.´
Podáváte opravdu báječné vystupování. Vzhledem k tomu, že když jste natáčela Twilight, nevěděla jste, že bude pokračování. Bylo pro Vás těžké se dostat zpět do postavy?
Stewart: Já jsem se vlastně vždycky zajímala trochu víc a dlouhodobě, a ne třeba jako herec v televizním seriálu. Ale série Twilight je super protože víš, že už byli všechny knihy napsané. A mám mezi nimi přestávky. Je to trochu depresivní, že ztratím postavu v okamžiku, kdy ji poznávám. Obvykle je to na konci filmu, jako kdyby jste zrovna poznali tu vaši postavu a pak je to nakonec hotovo. Takhle to bylo u Twilight a pak se to stalo znovu u New Moon. Pokaždé, když se moje postava Bella stala jiným člověkem, poznala jsem ji a vzala ji na další úroveň.
Byla jsi schopná to udělat? Nebo se cítíš pod větším tlakem na natáčení dalších dílů?
Stewart: Nemám pocit, že bych byla pod nějakým tlakem víc než obvykle. Je to pro mě typické. Obvykle to co Vás pohání a zodpovídá za vás jsou lidi, se kterými pracujete. Ale v podstatě teď nezodpovídám za to, ale i za knihu, která spojuje svět. Je to šílený koncept. Jsou určité věci ve Twilight. Stejně tak jako jsem hrdá na tento film a mám ho ráda, mám pocit, jako kdybych si toho vzala příliš moc. Mám pocit, že právě teď vím, jaká Bella je. Ale většina scénáristů tvrdí, že ví jaká Bella je, protože je to psáno v první osobě. Všechny ty dívky co tvrdí že mají ten pocit, že ví jaká je to postava. Je to jako: "Jak mám sakra vědět, jací jsou ostatní? Je to nemožný!" Ale rozhodla jsem se, že pokud budu celou dobu upřímná, není se za co stydět.
Twilight knihy jsou trochu temné.
Stewart: Ale filmy nejsou zase tak temné, všichni jsme rádi, že jsou filmy. Ale je hezké se na to dívat a vidět jak dvě osoby hledají útěchu v tom absolutním chaosu. Myslím, že je to spíš k otázce o motivaci mezi dvěma lidma z nichž se každý věnuje něčemu jinému. Stojím za vším, co dělají. Musela jsem si to všechno v hlavě odůvodnit, jinak bych to nemohla hrát. Nejpodivnější je na tom ta dominance a masochismus. Chci tím říct, že si musíte uvědomit, že to knihu čtou jedenáctileté holky a nemusí si scény představovat jako milostné předehry. Ale pak je tu ještě část, která to vidí jako milostnou předehru. Ale je to dost temný, prudká předehra. (smích). Je to zábava hrát na dvě strany. Chci říct, že nevím jaké to je mít za přítele upíra, protože to není něco, co někdo někdy pozná. Ale je to legrační, myslím tím to, že některým divákům je 10 let a až se na to podívají za pár let, uvědomí si, že je to jinak myšleno a že to tak dříve neviděli.
No, dostaneš hodně pozornosti.
Stewart: Jo, je to divný. Je to představa o tom kdo jsem, je to směřováno na mě. Chci mít jistotu, že cokoliv co vyjde z mích úst, jsem řekla přesně to co si myslím. Ve skutečnosti, všechno co řeknu, bude kritizováno a hodnoceno. A vždycky je to špatně. Jsme trošku in-my-head typ člověka. Přála bych si víc chodit na procházky...
Vadí vám, když se vidíte v novinách?
Stewart: Neexistuje nic, co s tím můžete dělat, nechci s nikým mluvit o svém osobním životě a možná to taky tak zanechám.Ale je opravdu důležité nechat si pro sebe to co chcete a udržet to v sobě. Řekla bych, že lidi chtějí vědět, co jsme dělala večer a proto nechodím vůbec ven. Záleží na náladě. Řeknu si "A víš co? Kašlu na to! Budu si dělat co chci." Potom na druhý den asi ale řeknete: "Všichni si myslí, že jsem šla ven jen proto, abych na sebe upoutala pozornost." Ale myslím, že jsem jako normální člověk.
Díval jsem se na všechny filmy ve kterých jste hrála a pracovala jste s několika mimořádně talentovanými lidmi: Patricia Clarkson - bože ona je tak skvělá herečka, a Jodie Foster. Opravdu báječní lidé. A všechny vaše výkony jsou tak odlišné. Začala jste v devíti letech. Nebylo to, jako kdyby jste byla nucena od rodičů?
Stewart: Ne, to vůbec ne.
Vzhledem k tomu že Dean Stockwell je jeden z mých nejlepších přátel, a má opravdu hrůzostrašné příběhy o herectví, když jste byla ještě dítě. Ale přála jste si to dělat ne?
Stewart: Je zvláštní, co čekali, že jim na to řekne malé dítě. Nejsem si jistá, jestli to byl ten přirozený sklon pro mě, ale bylo to něco, do čeho jsme se dostala. Pokud chci být upřímná, ze začátku to pro mě byla legrace. To bylo první, co mi šlo. Moji rodiče byli ta posádka. Oba dva byli bezradní, když jsme s nimi o tom chtěla mluvit. A podporovali všechno co jsme já a moji bratři chtěli dělat. Zdálo se mi to jako legrační, protože jsem vyrůstala na natáčení. A pak jsem vyrostla a začalo to na mě působit jinak. Myslím, že mi bylo 13.
S kým jste studovala? Nebo jste se učila nějak jinak?
Stewart: Ne, šla jsem od toho.
Můžete se tam hodně naučit. Je to to nejlepší místo k učení. Dneska v noci jsem zase viděl Panic Room.
Stewart: Opravdu? Neviděla jsem ho už tak dlouho. Je to druhý film, který jsem dělala. Díky bohu, že v tomhle filmu se mnou byla Jodie Foster,protože jsem na to na natáčení musela pořád myslet. Byla jsem tam sama a doslova jsem na ní visela. Muselo jí to moje sledování štvát. Bylo to jako sledovat domácí video.
Ale byla jste v tom moc dobrá. Líbilo se Vám chodit do školy, když jste pracovala jako dítě?
Stewart: Chodila jsem do veřejné školy mezi Juniory. Vím že jsem na to byla trochu stará, ale právě jsem dokončila střední školu s vyznamenáním. Druhý den jsem hned natáčela maturitní scény pro Eclipse. Všem jsme řekla: "Aby jste věděli, zrovna jsem opravdu dokončila školu a tohle je ten jediný obřad který mám." Vzala jsem si falešné obrázky a poprosila, aby se se mnou ostatní herci vyfotili a potřásli si se mnou rukou, když jsem na sobě měla to oblečení a čepici.
Komentáře
Přehled komentářů
já se s kristien znám osobně já totiž bydlím v holiwodu a ona tm tky někdy je
Re: rozhovor
(OMG, 16. 12. 2011 15:21):DDDDDDDDDDDDDDDDDD tak ty jsi dobra pi,ca:DDDDDDDDDDDDDD
UPOZORNĚNÍ
(TeSSiiii, 10. 10. 2009 19:19)dej si na stránku to zapiš svůj blog nebo tě smaži z fanclubu
rozhovor
(sabina, 12. 1. 2011 17:03)