Stmívání

Midnight Sun - Půlnoční slunce

Stmívání z pohledu Edwarda

Tady je povídání o Půlnočním slunci přímo od Stephanie Meyer:

...

"Půlnoční Slunce je cvičení ve vývoji charakteru a je velmi spontánní (jako mnoho mých projektů).

Zatímco jsem odkládala nějakou skutečnou ediční práci (jsem vždycky nejtvořivější když něco odkládám), začala jsem se zajímat o to, jak by vypadala  první kapitola Stmívání, kdyby byla napsána z Edwarovy perspektivy. Z jeho strany je toho v první kapitole příběhu daleko víc než z Belliny. No vlastně, Bella jenom ví, že strašně krásný kluk se na ni divně dívá. Zatím Edward prožívá jeden z nejzávažnějších dní jeho velmi dlouhého života! Nejdřív zažívá šok a frustraci z toho že neslyší Belliny myšlenky, potom divokou ohromující reakci na její vůni, následovanou neskutečným vydáním sebekontroly která je potřeba k tomu aby ji nezabil… Jeho pohled na Bellin první den na střední ve Forks je stokrát více vzrušující než její.

I když sem neměla moc času ten nápad propracovat, myšlenka dát Edwardovi šanci promluvit se na mě přilepila. Nemohla sem se toho zbavit. Přistihla jsem sama sebe jak promýšlím jeho věty v půli noci a znamenám si fráze, které použije, zatímco jsem čekala ve frontě na poště. Hned jak jsem dokončila skutečnou práci, sedla jsem k tomu a nechala Edwarda mluvit.

Psaní kapitoly jedna, "První Pohled," z Edwardova úhlu pohledu byla vzrušující zkušenost; vlastně mi málem utekl tep když jsem psala. Když jsem skončila, byla jsem opravdu potěšená svým výtvorem. Na světě byla další strana příběhu, kterou nikdo neznal. To byla pravda o tom, co si Edward zažil. Cítila jsem se jako bych znala svého Edwarda ještě líp, a byla jsem si jistá že jeho dialog bude lepší k hlubokému pohledu v dalších románech. Konec. Cvičení splněno.

Ha ha. Nebylo to dlouho před tím co jsem myslela na Edwarda na Aljašce, Edwarda při návratu na Forks, Edwardův pohled na tu osudovou konverzaci v biologii… Kapitola dva started se začala pod mýma rukama psát sama, zatímco jsem namlouvala sama sobě, že nemám čas psát knihu pro zábavu když mám jednu kterou musím opravdu napsat. (Moje matka ten názor podpořila, myslí že pracuju moc tvrdě.).

Ale když ten příběh požaduje být napsán, není možnost odporovat. A čím víc jsem psala, tím víc jsem se utvrzovala v tom, že si Edward zaslouží, aby byl jeho příběh řečen ale ze dvou důvodů jsem si to rozmyslela. Nejdůležitější bylo, že Edwardova verze je daleko delší než Bellina. Edward všechno promýšlí. Ještě nejsem ani z půlky hotová, a počet stran je blízký třem stům. Druhý důvod proč jsem si to rozmyslela byl trochu střelný -strašně ráda bych měla pěknou, přesnou, vázanou verzi Půlnočního Slunce abych ji položila vedle Stmívání nahoru na můj psací stůl. Tak se pokusím nechat to publikovat jako doplňkový román ke Stmívání. Chvíli to potrvá, protože na tom můžu pracovat jenom mezi edičními štacemi, ale doufám, že jednoho dne uvidím Půlnoční Slunce na poličkách knihkupectví vedle Stmívání, Nového Měsíce, Zatmění, atd… (Mou víru o tom, že Půlnoční Slunce je hodno vydání naplňuje pohled na obličej mé matky po přečtení prvních 11 kapitol, myslí se že je to kouzelné, a že bych měla pokračovat.)

A tady jsem chtěla napsat jenom krátký odstavec úvodu. Chápete co myslím tím spontánním psaním?

Protože už nevím jak přečkám ty roky co to potrvá, než to bude publikováno, aby lidi pochopili Edwarda, zveřejnila jsem cvičení vývoje postavy, Edwardovu verzi Bellina prvního dne na ve škole, první kapitolu Půlnočního Slunce."